Srozumitelné vysvětlení, proč je pro společnost lepší svobodné kopírování než monopol nutně vyžaduje slova odpovídající skutečnosti, nikoliv propagandu zábavního průmyslu.
Že jste dosud neslyšeli o kopírovacím monopolu? Kopírovací monopol je označení pro všechny zákony, kterými stát omezuje vaši svobodu využívat film, knížku, skladbu nebo jiný výtvor. Pokud si například v obchodě koupíte film, kopírovací monopol vám zakazuje zkopírovat ho známým, sdílet ho na Internetu nebo k němu napsat titulky.
S rozvojem e-knih a elektronickými technologiemi roste i kopírovací monopol, takže si často koupíte e-knihu, kterou si smíte přečíst jen jednou a nesmíte si ji zkopírovat na počítač. Česká pirátská strana proti takovým omezením systematicky vystupuje.
Papouškovat lobby zábavního průmyslu? Nemusím!
Pirát nemá žádnou povinnost používat stejné výrazy, které používá dnešní takzvaný autorský zákon. Ten je výsledkem lobby zábavního průmyslu, nikoliv vůle veřejnosti.
Státní orgány bohužel nezastupují veřejnost, vždyť ministerstvo kultury dokonce přijalo logo kopírovacího monopolu, který veřejnost omezuje na svobodě.
| Propaganda | Skutečnost | Propaganda | Skutečnost |
|---|---|---|---|
| autor potřebuje | zábavní průmysl chce | Pirát |
člověk, který sdílí informace |
| (chudý) umělec si zaslouží |
nahrávací společnost chce | místo pro veřejné porušování autorských práv |
knihovna, škola |
| užití autorské díla | kopírování | padělání, plagiátorství, krádež |
kopírování mimo monopol |
| autorské právo a duševní vlastnictví | kopírovací nebo myšlenkový monopol | plagiát, padělek |
zkopírovaný text nebo hudba |
| ochrana autorského práva |
vynucování kopírovacího monopolu | pedofil, terorista |
člověk používající zašifrované připojení |
| spolupráce se zájmovými skupinami |
tlak lobby s vyloučením veřejnosti | ||
| uchopení technických možností internetu | blokování stránek, na kterých jsou filmy | ||
| kolektivní správce |
výběrčí poplatků | ||
| kreativní průmysl | myšlenkové monopoly |
Termín „duševní vlastnictví“ je pokus přesvědčit důvěřivého čtenáře, že kniha, kterou si v obchodě koupí, mu vlastně vůbec nepatří. Takový koncept vůbec nelze řadit do práva, ale do propagandistického slovníků lobistů.
Přesto se organizace jako OSA a Dilia neustále snaží přesvědčovat veřejnost, že každou kopii knihy vlastní autor, za kterého vybírají poplatky. Například Jiří Srstka, který řídí výběrčí poplatků Dilia, píše pro magazín inflow.cz, že každá kopie je vlastnictvím autora. Takové absurdní konstrukce by navždy zotročily celosvětovou kulturu a vědomosti; proto Piráti mají podstatně jiné východisko.
Zábavní průmysl a jeho kopírovací monopol
Podstatou tak zvaného autorského zákona není ochrana osobnostních práv autora, té se věnuje jen nepatrná část zákona a Piráti nechtějí osobnostní práva autorů měnit. Podstatou je právě prosazování kopírovacího monopolu, tedy absolutního práva nad myšlenkami v jakékoliv jejich podobě.
Kopírovací monopol nemají zpravidla autoři, ale zábavní průmysl, který se při obhajobě svých vysokých zisků autory zaštiťuje. Kopírovací monopol podstatně omezuje veřejnost v kopírování knih, které si koupí, jen aby zábavnímu průmyslu zaručil vysoké zisky. Chceme, aby tyto zisky byly podloženy tvrdou prací a ekonomickou schopnosti, nikoliv zákonným monopolem.
Zábavní průmysl zahrnuje:
- nahrávací, filmové a vydavatelské korporace, které vydělávají na monopolech na záznam a často využívají silnějšího postavení proti autorům a umělcům a čerpají peníze ze státních fondů, aniž by uvolnily záznamy k veřejnému kopírování,
- výběrčí poplatků jako je OSA, Intergram a Dilia, které vybírají od veřejnosti paušální poplatky z každého kompaktního disku a každého elektrického zařízení s pamětí. Vybrané poplatky potom rozdělí mezi své členy způsobem, který si členi schválí,
- výhružné organizace jako je BSA, které zastupují zájmy velkých monopolů jako je Microsoft. Výhružné organizace organizují akce pro udávání zaměstnavatelů a konkurence.
Východiska pirátské argumentace
Piráti rozlišují:
- Osobnostní právo autora, které má autor nebo umělec ke svému výtvoru, skladbě nebo textu. Osobnostní právo a zahrnuje
- zveřejnění, o kterém má rozhodnout autor podle vlastní vůle. Člověk svou myšlenku drží teprve do okamžiku, kdy ji sdělí ostatním (zveřejní ji). Tím nad ní ztratí absolutní kontrolu;
- autorství čili záruku, že se nikdo jiný nebude vydávat za autora díla. Účelem tohoto práva je ochránit spotřebitele, který se může spolehnout, že kniha podepsaná známým klasikem neobsahuje sprosté vtipy.
- Majetkové právo zveřejnitele má společnost, která výtvor se souhlasem autora zveřejnila. Žádný podnikatel ale nemá právo na státem garantovaný příjem, protože tento příjem musí zaplatit někdo jiný. Proto nemají nakladatelé a nahrávací společnost žádné právo na desátky, které dnes musí lidé platit na výpalném (poplatky z médií), ani nemají žádnou výlučnou moc nad knihami, které jednou zveřejnily.
Jediný spravedlivý účel majetkového práva zveřejnitele je dobrodiní pro veřejnost, která může těžit z širší nabídky děl. Přínos z širší nabídky však vždy vykupuje část svobody dílo užívat. Fakticky tak má zveřejnitel kopírovací monopol, který zahrnuje komerční využití díla po předem stanovenou dobu, a to výlučně ve prospěch veřejnosti.
Z toho vyplývá, že by se měla pečlivě změřit kritéria kopírovacího monopolu, za kterých budou díla nejdostupnější a zároveň bude mít veřejnost největší svobodu je kopírovat a sdílet.
S právy přichází i odpovědnost za pravdivé informace o autorovi a roce zveřejnění, protože jinak by díla nebyla po určitém čase volná a nebylo by je tedy možné užívat v další tvorbě, čímž by byla veřejnost zkrácena na svém právu svobodně šířit informace.
Odkazy
- Michálek, Jakub: Ochrana autorských práv nebo kopírovací monopol?
- Stallman, Richard: Řada omylů v popleteném copyrightu
