• @ALL má oprávnění číst
  • @Celostatni forum má oprávnění nahrávat
  • @Registrovani priznivci má oprávnění nahrávat

ACTA - finál

O dohodě ACTA už se napsalo ledacos, díky četným únikům návrhů chystaných opatření pronikla i do mainstreamových médií. Zřejmě proto se stala symbolem toho, jak nahrávací společnosti bojují za svoje zisky tlakem na změnu zákonů a uzavíráním obchodních smluv, místo toho, aby inovovaly a využily obrovský digitální trh ve svůj prospěch. Výsledná verze dohody ale musí zklamat i ty, kteří si myslí, že vynucovat práva k nehmotným statkům je třeba. Vyjednávání smlouvy ACTA bylo především vyhazování peněz z okna.

Po třech letech vyjednávání (většinu času v utajení), které probíhalo na jedenácti summitech od Japonska po Mexiko, se europoslanci oprávněně dotazují, co že ACTA Evropě přinese pozitivního. Evropská komise bude mít velké potíže, až se bude snažit poskytnout Evropskému parlamentu konkrétní přínosy smlouvy. Zato konkrétní negativa lze nalézt velice snadno.

Zeměpisná označení

Evropa díky své tisícileté historii chrání zaměpisná označení, pro evropský potravinářský průmysl zajišťují významnou obchodní výhodu. Prestiž Budweiser Budvaru se opírá o to, že je z Budějovic a že používá tradiční recepturu. Podobně pro francouzské sýry, nebo třeba třeboňské kapry je už samotné místo původu důležitá charakteristika. Američané ovšem zeměpisná označení (z logických důvodů vzhledem k délce jejich historie) nepoužívají. Jeden z největších sporů při vyjednávání dohody ACTA se tedy točil kolem toho, zda ochranu zeměpisných označení do dohody začlenit, či nikoli. Řešení je šalamounské, ovšem pro Evropu značně nevýhodné. Zeměpisná označení sice ACTA zmiňuje jako jeden ze sedmi druhů práv k nehmotným statkům jichž se týká uvedených ve smlouvě TRIPS, tím to ale končí. Zeměpisná označení nejsou smlouvou definována (výraz geographical indicator se v textu vůbec nevyskytuje) a hlavně je ve smlouvě článek 1.3.2. Stručně řečeno, pokud smluvní strana nějaký druh práv k nehmotným statkům neuznává, nemusí ho chránit. Američany tedy smlouva nemůže nutit, aby informovaly evropské úřady o tom, že se do Evropy blíží obří zásilka levného Parmazánu, a pomohli ji evropským celníkům odhalit. Stejně tak bude v USA i nadále budějovickému ležáku kazit reputaci pochybný patok, který si říká pivo. Horší ale je to, že ACTA bude v oblasti vymáhání práv k nehmotným statkům pro příští roky udávat směr. Reálně tedy hrozí, že mizerný kompromis vyjednaný nyní v oblasti zeměpisných označení už EU nikdy nepřekoná a Kalifornie bude i nadále vyvážet „Šampaňské“ do celeho světa.

Kontroly na hranicích

Zřejmě největší pozornost médií si vysloužil článek smlouvy číslo 2.X.2. Jedná se o odstavec ze sekce Opatření na hranicích, který si zaslouženě vysloužil pozornost. Říká totiž, že smluvní státy smějí z hraničních kontrol vyjmout malé množství zboží nekomerčního charakteru v osobních zavazadlech. Co tedy bude asi tahle sekce v praxi znamenat? Je prakticky jisté, že se část smluvních států chystá důkladné kontroly na hranicích zdůvodňované právě vynucováním práv k nehmotným statkům zavést, jinak by citovaná pasáž vypadala jinak. Vzhledem k tomu jak ACTA definuje pirated copyright goods - pirátské zboží se kontroly budou moci týkat i mp3 (nejčastější obava v internetových diskusích) na kapesních přehrávačích a v noteboocích. Zřejmě to není otázka dne (princip vaření žáby jistě znáte), ale prostor se citovanou pasáží otevírá. A jak budou lidé prokazovat, že se jedná o originální soubory? To bude muset upřesnit celní správa jednotlivých států. Nabízí se třeba autentizační kódy, která budou prodejci přidělovat digitálním dílům.

Obcházení zákonů přes firmy

Potenciálně nejnebezpečnější pasáž dohody je ale schovaná jinde. Jedná se o pasáž 2.18.3. V ní se smluvní strany zavazují, že podpoří vzájemnou spolupráci firem v boji proti pirátství. Řada politiků si už uvědomila, že omezovat pirátství zákonem je taktika, při které riskují ostře negativní reakci veřejnosti a ztrátu podpory prvovoličů. Vymysleli proto způsob, jak tento nežádoucí efekt omezit. Jdou na to přes soukromý sektor. Příkladem je třeba blokování Internetu, které provozují všichni největší mobilní operátoři u nás. Kdyby ho stát nařídil zákonem, kdekoho by to popudilo a navíc by se rozhodně nemohlo jednat o blokování stránek nelegálních podle britského práva, jak se v současnosti děje. ACTA místo toho tlačí na poskytovatele připojení a další hráče na telekomunikačním trhu, aby kopírovací monopol vynucovali dobrovolně skrze smluvní podmínky. Kromě obcházení legislativního procesu je nebezpečný i princip, kdy vláda nutí soukromé společnosti, aby suplovaly práci policie. V praxi se můžou například objevovat dohody mezi providery a korporacemi zábavního průmyslu typu „vy budete šmírovat své uživatele za nás a blokovat stránky, které se nám nelíbí, a na oplátku dostanete podíl ze zisku (nebo vás alespoň nebudeme žalovat).“

Kriminalizace fair use

Slovy českého Ministerstva průmyslu stanoví ACTA jako první mezinárodní smlouva právní rámec pro ochranu práv duševního vlastnictví v digitálním prostředí. Proto je velmi problematické, jak se staví k DRM a jeho obcházení. Kriminalizuje nejen samotné obcházení DRM, což je mimochodem samo o sobě na hraně zákona. DRM uživatelům bere jejich legitimní právo udělat si kupříkladu záložní kopii disku nebo přehrát nahrávku na jiném přehrávači. Navíc staví mimo zákon i nabízení a šíření zařízení, či programů, které to umožní. Zatím je vynucování těchto kroků omezeno stávající legislativou smluvních zemí, ale trend je jasný. Pokud ho nedokážeme zvrátit, čeká nás hardwarově vynucované omezování spotřebitelských práv, kdy budou přehrávací zařízení ze zákona moci umět přehrávat jen originály. Stejně tak ACTA zakazuje i následující jednání: Koupíte si DVD, a do počítače si zkopírujete jen samotný film. Už tím že vystřihnete varování před porušováním kopírovacího monopolu (které zdržuje) se proti ACTA proviníte.

Vliv lobby držitelů práv

Na závěr už jen zmíním dvě věci, které dohodu ACTA charakterizují snad nejlépe. Držitel práv definovaný dohodou může být pouze právnická osoba, o autory tedy tradičně vůbec nejde. V paragrafu 3.1.4 se navíc píše o podpoře zřizování poradních orgánů, na které by se mohli držitelé práv obracet… Na koho se má obracet veřejnost pobouřená tím, že zákony vytváří firmy, aby si zajistily zisk, ve chvíli, kdy jim podnikání moc nejde, se v textu bohužel nedočteme. Jen jako špička ledovce se v tomto kontextu jeví fakt, že zatímco zástupci držitelů práv měli přesné informace o jednání po celé 3 roky, europoslanci si dokázali částečné zveřejnění ACTA vynutit až v posledním půl roce.

Europarament smlouvu ještě neratifikoval

Na ABClinuxu se objevila zavádějící zprávička, že Evropský parlament už ACTA schválil. Není tomu tak. Jednalo se pouze o nezávaznou rezoluci, která ovšem prošla ve formě, která postoj vyjednavačů spíše podporuje. Viz článek Christiana Engstroma. Doufejme, že si zástupci pravice v europarlamentu včas uvědomí, že ublíží jen sami sobě, pokud se pod toto obcházení demokratických procesů podepíší. Celá digitální generace pak bude mít další důvod volit levici nebo piráty.

P.S. Vzhledem k tomu, že ACTA ustanovuje vlastní komisi, která bude na dodržování smlouvy dohlížet, je současný text jen začátek, který bude zřejmě dále přitvrzovat ve smyslu výše nastíněných cest. Náklady na jeho vynucování mají nejspíše dále růst, práva obyčejných lidí mají být dále omezována.

© Piráti, 2016. Všechna práva vyhlazena. Sdílejte a nechte ostatní sdílet za stejných podmínek. Podmínky použití.