• @ALL má oprávnění číst
  • @Celostatni forum má oprávnění nahrávat
  • @Registrovani priznivci má oprávnění nahrávat

Judikatura soudů ohledně kopírování

5 Tdo 31/2010

Pachatel trestného činu porušování práva autorského (uživatel sítě DC++) musí být jednoznačně identifikován, k čemuž nestačí jen domněnka o jeho technických znalostech.

Soudkyně navíc sama účastníkům řízení sdělila, že dané problematice nerozumí. Proto dovolatel namítá, že nemohla rozhodnout, kdo je a kdo není tak technicky schopný, jak bylo výše uvedeno, a nelze takový závěr odůvodnit pouze odkazem na vzdělání dané osoby. Závěr o obtížnosti práce v určitém systému je navíc otázkou, která vyžaduje specifickou odbornost a jako taková měla proto být posouzena znalcem. (…)

O tom, že data na těchto médiích spravoval obviněný a nikoliv jeho družka do značné míry svědčí i skutečnost, že se na nich nachází i pornografie – srov. audiovizuální dílo pojmenované „porno – Jenna.Jameson – Baby doll“. Na základě těchto skutečností tedy vzal soud za prokázané, že obžalovaný svým jednáním naplnil formální znak skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., neboť neoprávněně zasáhl do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu zvukovému a zvukově obrazovému záznamu. (…) Zcela logické argumenty [soudu] o pachatelství obviněného nevyvolávají důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ve výroku o vině popsaných, aniž by bylo třeba zvláště dokazovat obecně známou skutečnost, že mohou existovat i ženy, které nacházejí zálibu v pornografických materiálech, jak se toho domáhal obviněný.

Nejvyšší soud k tomu považuje za potřebné uvést, že je v podstatě obecně známo, že k nainstalování a k další práci s tímto programem lze prostřednictvím Internetu získat několik podrobných návodů, a to i v českém jazyce, přičemž na první pohled se práce s programem podle takových návodů i bez předchozí zkušenosti nejeví jako vyžadující určité zvýšené odborné znalosti či schopnosti. Taktéž nelze v obecné rovině konstatovat, minimálně ve vztahu k lidem ve věku obviněného a jeho přítelkyně, že „ … Sdílení souborů na síti vyžaduje hlubší zkušenosti s prací na počítači …“.

Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené závěry soudů obou stupňů v rámci průběhu trestního řízení musí konstatovat, že ačkoli oba soudy tvrdí opak, tyto závěry postrádají spolehlivý podklad právě pro jednoznačné a nezpochybnitelné určení osoby pachatele a tato otázka nemůže být náležitě vyřešena pouhými obecnými tvrzeními, že obviněný pracuje u výrobce počítačových komponentů, dále poukazem na pornografický charakter jednoho audiovizuálního díla a potřebné schopnosti pro práci s počítačovým programem DC++ a sdílení souborů na síti, které má podle názoru obou soudů jen obviněný, a to na rozdíl od své přítelkyně, která předmětný osobní počítač sice také užívala, ale vzhledem k jejímu vzdělání (pánská krejčová) a zájmům šlo nejpravděpodobněji o prohlížení snadno přístupného obsahu, jako např. webových stránek, přičemž sdílení souborů na síti vyžaduje hlubší zkušenosti s prací na počítači, které L. Š. nemá.

—Zdroj: Nejvyšší soud České republiky

5 Tdo 234/2009

Rozmnoženiny pro osobní potřebu lze pořizovat i z nosičů pořízených v rozporu s autorským právem.

Dále považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že jak také vyplývá ze znění ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) autorského zákona, nelze z něj dovozovat, že se omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu vztahuje pouze na pořízení rozmnoženiny z originálu díla nebo z jeho legálně zakoupené kopie pořizovatelem rozmnoženiny, neboť v rámci omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví toto ustanovení nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro osobní potřebu pořizovat. Může se tedy jednat jak o originál, tak i o rozmnoženinu díla, přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženinu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem. Tato skutečnost nemůže sama o sobě, pokud autorský zákon nestanoví jinak, změnit právní povahu aktu pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu, jež je autorským právem aprobované, což samozřejmě nemá žádný vliv na vznik autorskoprávní a případně i trestní odpovědnosti za předchozí porušení autorského práva. Ustanovení § 30 autorského zákona totiž ani nestanoví podmínku „oprávněného uživatele“ jak to činí autorský zákon v jiných ustanoveních, např. § 36 nebo § 66 (srovnej Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 347, 348).“

—Zdroj: Nejvyšší soud České republiky

5 Tdo 815/2009

Část díla musí sama splňovat všechny pojmové znaky autorského díla, aby byla sama chráněna

Pokud jde o již citovaný odstavec 3 § 2 autorského zákona, jež obsahuje mj. podmínky ochrany jednotlivých částí díla, zaujal odvolací soud právní názor, který je v rozporu se zněním uvedené části právní normy. Konstatoval totiž, že „požadavek na jedinečnost výsledků tvůrčí činnosti autora lze vztahovat na dílo jako celek, a nikoliv na každý záběr audiovizuálního díla zvlášť“ (viz str. 4 usnesení odvolacího soudu). Je tudíž zcela evidentní, že i rozhodnutí Městského soudu v Praze je stiženo zásadní vadou nesprávného hmotně právního posouzení, a nemohlo obstát. (…)

Obviněný ve svém dovolání přiléhavě interpretoval názory teorie i soudní praxe ohledně výkladu otázek souvisejících s požadavky na jedinečnost výsledku tvůrčí činnosti autorů a pojem „zpracování“ díla, např. citací rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. 4. 1930, sp. zn. Zm II 413/29, podle něhož „část díla je chráněna jen, vykazuje-li sama o sobě povahu autorovy samostatné tvůrčí činnosti“ (myšleno původcovským, dnešním autorským zákonem).

V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že u věcí, které již neexistují, event. velice zřídka, je nutné opakovaně převzít jejich vyobrazení či jiné zdokumentování dochovaných originálů a to jak pro účely vědecké, vzdělávací či kulturní a umělecké tak právě za účelem zprostředkování informací lidem.

—Zdroj: Nejvyšší soud České republiky.

30 Cdo 739/2007 "Upeč třeba ... zeď"

Soud poskytl sáhodlouhý výklad o svém názoru na autorská díla, aby úspěch dovolání vyvodil z chybějícího znaleckého posudku.

Při úvaze, zda žalovaná zasáhla do práva autorského žalobce bylo třeba spolehlivě zjistit, zda užití sporného (byť minimálního) textu mělo skutečně charakter bezprostředního užití díla žalobce (které je zřejmě spíše v obecném povědomí známo jako píseň, tj. jako skladba uzavřené formy, jejímž podkladem je slovesný text), resp.zda se případně jedná o zpracování díla žalobce, nebo zda nejde ani o jeden z těchto případů. Je přitom třeba uvážit, že v daném případě předmětem ochrany není vlastní látka, resp. myšlenka díla nebo jeho části, nýbrž tvůrčí a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. Řešení této otázky však vyžaduje mimo jiné odborného posouzení, k němuž však sám soud povolán není. Za tohoto stavu proto závěry odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně), pokud již nyní dovodily zásah do práva autorského žalobce, se jeví jako předčasné.

—Zdroj: Nejvyšší soud České republiky.

© Piráti, 2016. Všechna práva vyhlazena. Sdílejte a nechte ostatní sdílet za stejných podmínek. Podmínky použití.