• @ALL má oprávnění číst
  • @Celostatni forum má oprávnění nahrávat
  • @Registrovani priznivci má oprávnění nahrávat

Stát není subjektem základních práv a svobod

Veřejnoprávní oblast má neustálou tendenci zasahovat do soukromoprávních výsad. Mezi nejsměšnější patří dovolávání se státních institucí jejich základních práv a svobod před soudy. Základní lidská práva a svobody jsou z velké části koncipována jako zákazy veřejné moci zasahovat do záležitostí lidí a občanů, a proto přisouzení veřejnoprávním osobám nedává smysl. Česká pirátská strana přináší stručnou historii tohoto absurdního dramatu.

Původní nejasnosti o subjektech základních práv a svobod

Senát ústavního soud původně připustil aktivní legitimaci ministerstva životního prostředí k podání ústavní stížnosti proti rozsudku vrchního soudu v Praze, kterým vyhověl správní žalobě na zrušení rozhodnutí o tom, zda mlýn patří mezi kulturní památky. Ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek zrušil (I.ÚS 35/94, N 36/1 SbNU 259).

Vyjasňující rozhodnutí ústavního soudu

Na konci roku 1999 byla jiná věc předložena plénu ústavního soudu (mezitím si začali právníci z ÚS střílet, že přiznal lidská práva i České republice). Ústavní soud se neztotožnil s původním stanoviskem senátu, a formuloval obecnou právní větu:

Správní orgán, jehož rozhodnutí bylo úspěšně napadeno správní žalobou, není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí správního soudu. (Pl.ÚS-st 9/99 #1, ST 9/16 SbNU 372)

Odůvodnil ji především na negativní vymezení základních práv a svobod. Stát do nich nesmí zasahovat. Státem ovšem nutno rozumět i jeho orgány, neboť ty nejednají svým jménem, ale už z významu slova orgán plyne, že jednají za stát. ÚS se odkázal na státovědce Jellinka:

„Orgán jako orgán nemá vůči státu osobnosti. Neexistují dvě osobnosti: státní osobnost a orgánová osobnost, jež by byly k sobě v nějakém právním poměru … Hlavy státu, sněmovny, úřady nemají nikdy právnické osobnosti, kteráž přísluší jen a jen státu; všechny právní spory mezi nimi jsou spory o kompetenci v mezích jednoho a téhož právního subjektu. Jsou to vždy spory o objektivní, nikdy ne o subjektivní právo.“ (G. Jellinek, Všeobecná státověda. Praha 1906, s. 594-595).

Česká pirátská strana protestuje proti tomu, aby se veřejné organizace dovolávaly svých lidských práv

Česká pirátská strana protestovala proti případu ve Španělsku, kde se veřejnoprávní kolektivní správce dovolal svých lidských práv a soud mu vyhověl. Česká pirátská strana zaslala dopis velvyslanci Španělska, kde mimo jiné uvedla:

„Kvůli veřejnoprávnímu charakteru měl soud aplikovat snížený režim ochrany osobnosti: Podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze svobodu projevu omezit jen v případech nezbytných a z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že osoba, která se dobrovolně rozhodne vstoupit do veřejného (např. politického) života, musí počítat se sníženou ochranou; uvedené platí jak pro fyzické osoby, tak pro právnické osoby, tedy i kolektivního správce. Česká pirátská strana nesouhlasí s výkladem, podle něhož veřejnoprávním institucím (a tedy dokonce i státům) přísluší právo na ochranu osobnosti, protože smyslem lidských práv je hlavně ochrana před svévolí státu. Uvedený extenzivní výklad tím, že přenáší lidská práva na veřejnoprávní instituce, nešetří podstaty a smyslu lidských práv. Uvalení likvidační pokuty na Asociaci uživatelů internetu za odpor proti veřejnoprávní instituci považujeme za nepřijatelné.“

© Piráti, 2016. Všechna práva vyhlazena. Sdílejte a nechte ostatní sdílet za stejných podmínek. Podmínky použití.