• @Odbor - administrativni má oprávnění nahrávat
  • @Předsedající má oprávnění nahrávat
  • @Celostatni forum má oprávnění číst
  • @Registrovani priznivci má oprávnění číst
  • @ALL má oprávnění číst
Umístění: Hlavní stránka » law » Návrhy » cf » Ohnisko

Ohnisko

Účel návrhu

Obsah návrhu

Celostátní fórum schvaluje Ohnisko Pirátského programu jako jeho základní bod.

Posouzení návrhu

Argumenty pro návrh

Argumenty proti návrhu

Důvodová zpráva

Obecná část

Termín ohnisko

Proč zrovna ohnisko? Termín ohnisko pochází z optiky, kde ohnisko označuje bod, ve kterém se protínají světelné paprsky, které byly původně rovnoběžné. Naopak umístíme-li do ohniska zdroj světla, paprsky se rozšíří rovnoběžně.

Termín ohnisko se analogicky používá pro ústřední část některého systému; například Ústava České republiky má podle výkladu ústavního soudu materiální ohnisko, které tvoří podstatu demokratického právního státu a které nelze změnit, aniž by se změnil systém jako celek (zpravidla revolucí).

Hierarchická stavba Pirátského programu

Označení ohnisko bylo pro základní komponentu zvoleno právě díky této analogii. Ohnisko Pirátského programu má totiž vystihovat základní ideu, kterou položily již stanovy:

Cílem České pirátské strany je na prvním místě prosazování základního lidského práva člověka na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. století.

Naše poslání se musí promítat do celého programu. Svobodné šíření informací a respekt pro soukromí a práva občanů v digitálním věku jsou principy, které se musí odrážet v každé jednotlivé komponentě Pirátského programu. Ohnisko zaručuje konzistenci a hierarchickou stavbu programu.

Parlamentní strany většinou jednotící ideu postrádají (případně už zcela zmizela z jejich zřetele) a jejich politický program jen neuměle spojuje oddělené recepty, které mají potěšit vox populi. Piráti si v ohnisku stanovili za cíl předložit program, který je vnitřně soudržný a který umožní členům strany i voličům jasnou a snadnou orientaci v kontextu Pirátských idejí.

Princip důsledků programu není mezi Piráty nový, protože již program pro volby do poslanecké sněmovny v roce 2010 stanovil na konci své obecné části:

Abychom zůstali jednotným a silným hnutím, rozhodli jsme se soustředit jako strana výhradně na tyto body a jejich důsledky. Jsme jednotní v otázce ochrany práva na soukromí, ve vůli reformovat kopírovací monopol a omezit patenty a zavést otevřený stát pod dohledem občanů.

Pirátský program je prvním pokusem tyto důsledky systematicky uchopit a představit je příznivcům a voličům.

Představení Pirátů veřejnosti

Druhá role ohniska je komunikovat snadněji naše myšlenky příznivcům i lidem, kteří nás dříve neznali. Pirátské ohnisko tedy neobsahuje pouze seznam obecných principů, ale vysvětluje v úvodní části na názorném příběhu, proč jsme vznikli a proč si říkáme Pirátská strana.

Hlavně ale nenásilně ukazuje, proč je pro moderní generaci svobodné šíření informací tak důležité a proč bojujeme proti vlastnictví myšlenek a jiným umělým monopolům. Pirátský program se snaží vysvětlovat, že moderní doba má zásadní dopad na všechny oblasti politiky a že k novým problémům musí politika přistoupit kompetentně, nikoliv aplikovat zastaralé poučky 19. století.

Princip přímého účinku

Pirátský program se od programů ostatních politických stran odlišuje tím, že má přímou závaznost jako vnitřní předpis. To například znamená, že výběrová řízení uvnitř strany musí probíhat postupem, který předepisuje politický program, stejně jako přímá volba do jednotlivých funkcí.

Svůj čas přeci nebudeme věnovat tomu, abychom pěstovali jablko, které je už od počátku prohnilé. Nechceme se dostat do situace TOP 09, která má v programu transparentní účty pro všechny politické strany, ale sama žádný nemá, nebo VV, které prosazují přímou demokracii, ale výsledky vnitrostranických referend vedení upravuje podle okamžité potřeby.

Narozdíl od ostatních politických stran náš volební program přímo zavazuje všechny představitele a členy Pirátů; na jeho dodržování dohlíží kontrolní komise a jeho porušení trestá rozhodčí komise. Na princip přímého účinku, který mimo jiné umožňuje program předem testovat a zvyšuje naši důvěryhodnost, upozorňuje poslední část ohniska, která vyjmenovává příklady z praxe Pirátů, jako jsou transparentní účet, přímá demokracie nebo přehledné právo.

Princip přímého účinku byl již obsažen v programu pro volby 2010:

Přijatý program zavazuje všechny členy, kteří se jím musí řídit a prosazovat ho i ve vnitřních věcech strany.

Kdybych měl jmenovat dvě zásady, které nejvíce odlišují vnitrostranický systém Pirátské strany od zavedených starých struktur, jsou to právě * princip přímého účinku programu a * mimořádný přezkum, ve kterém mohou členové zrušit libovolné rozhodnutí učiněné jejich zástupci.

Část zvláštní

Internet se stal svobodným prostorem pro vyjadřování názorů, sdílení informací, práci a zábavu. Několik desetiletí se rozvíjel bez pozornosti politiků a velkých firem. Zbavil staré struktury monopolu na šíření informací a s ním začínají ztrácet i monopol ekonomický a mocenský…

Úvodní odstavec konstatuje fundamentální podmínku, která umožnila vznik Pirátského hnutí. Jde o vznik Internetu, tj. celosvětové sítě pro sdílení dat. Vznikl nový prostor – kyberprostor – s vlastními pravidly. Vznikal postupným propojováním počítačů na univerzitách, jeho motivací bylo sdílet vědecká data mezi univerzitami. Částečně byla podobná infrastruktura budována i na vojenských sítích, ale za úplně jiných podmínek. Další krok, kterým bylo celosvětové rozšíření protokolu TCP/IP, rovněž vyšel z vědeckého prostředí, konkrétně z evropského centra pro výzkum jádra CERN. Mám za to, že současná svobodná podoba Internetu se přirozeně vyvinula z akademických svobod, které byli dříve výsadou udělenou panovníky akademikům, aby na rozdíl od ostatních nevolníků měli svobodné prostředí k bádání.

Až do poloviny devadesátých let neměly mocné politické instituce jako Bílý dům vlastní webovou stránku. Tím spíš nebyla potřeba přijímat rozsáhlé zákony pro regulaci Internetu. 40 let nebyly žádné problémy. 40 let se šířily informace po síti, aniž by autoři sténali, že je ohrožováno jejich duševní vlastnictví. 40 let plynuly kyberprostorem a zákony vlád byly jen směšným snem z alabastrových věží (jako třeba pokuta tisíc dolarů za slovo hovno). Stav minimální kontroly bohudík trvá doteď a vlády a korporace nejsou v ovládání lidí na Internetu takovými suverény, jako byly v království televizí, novin a státních škol.

Jak praví první věta, Internet se stal místem pro hledání práce i pro práci samotnou, vznikají na něm nezastupitelné hodnoty, které svou cenu nezískávají ekonomickou vzácností jako průmyslové výrobky, ale tím, že je lidé můžou společně sdílet. Leč dnes se velké firmy pokoušejí Internet samy regulovat (filtrování O2, T-Mobile, Vodafone), vnucují svoji vůli všem ostatním lidem, jen aby vylepšily svou image sociálně zodpovědné firmy a jediné ospravedlnění, které uvádějí, je prostá možnost této regulace. Demokracie byla postavena na hlavu a nahrazena korporativismem, ne nepodobným korporativismu fašistů v Itálii.

Motorem politických snah o regulaci Internetu je uvědomění, že Internet náš život zásadně změnil a bude ho měnit ještě více. Každou sekundu umírají lidé staré generace, která dosud rozhodovala volby, a rodí se lidé, kteří berou kyberprostor za novou součást svého životního prostoru, na které vyžadují svobodu stejně jako jinde. Pokud se nepovede Internet u těchto lidí redukovat na obrazovku, kde jen otáčejí stránky oblíbeného bulváru, vznikne elektorát nové generace, který je schopen v kyberprostoru interagovat, diskutovat a komentovat, organizovat demonstrace a petice.

Stará media padají, přežívá jen bulvár, který je stejně přirozenou součástí života jako kanály a defekace. Média hledají nové cesty publikace, protože se nemohou schovat pod křídla kopírovacího monopolu, jsouce spíše zboží konzumní bez trvalejší hodnoty. Média budou u inteligentní populace během následujících 20 let nahrazeny blogy a vlivnými opinion makery, pokud se nepřizpůsobí zásadní změnou informačních a finančních modelů. Pád médií a stupidní vaření kauz je pouze jedním z typických projevů ztráty informačního monopolu, který se již odráží ve ztrátě monopolu ekonomického (hledání práce, bankrot novin apod.).

31. května 2006 vtrhlo do serverovny portálu The Pirate Bay 65 policistů. Zabavili všechny servery, včetně těch, které s portálem neměly nic společného. V dubnu 2009 byli provozovatelé The Pirate Bay odsouzeni k ročnímu vězení a pokutě 80 milionů korun. Byli odsouzeni za to, že pomáhali lidem sdílet.

Druhý odstavec začíná příběhem. Jde o příběh iniciační. Na začátek ohniska jsme ho zařadili především pro to, že pro zachování pozornosti čtenáře textu je vhodné ukázat abstraktní pojem sdílení informací na konkrétním příkladě. Příklad navíc nenásilně vysvětluje, proč si říkáme Pirátská strana.

Z příkladu má být hlavně zřejmá obrovská nespravedlnost, s níž přistupují stávající politické struktury a jejich zastaralé zákony k digitální generaci. Politici pod vlivem lobbistů a korporací trestají mladého člověka za to, že se chce dozvědět něco nového. Nazvali nás Piráti kvůli tomu, že sdílíme informace. Nuž buď si tak! Jsme Piráti a jsme hrdí na to, že nepatříme k současnému establishmentu.

Pro digitální generaci byl proces s The Pirate Bay poslední kapkou. Na celém světě vznikají Pirátské strany. Vyrůstají na občanském principu a rychle se šíří. Pirátské strany požadují právo lidí sdílet informace, respekt pro lidská práva a soukromí. Nechtějí utajování vládních informací, zákazy kopírování, ani umělé monopoly, které omezují technologický rozvoj.

Třetí odstavec upozorňuje na mezinárodní rozměr Pirátského hnutí. Pirátské hnutí založil Rick Falkvinge, v Čechách publikoval výzvu k založení Pirátské strany Jiří Kadeřávek. Pirátské strany v současnosti existují ve více jak 60 zemích. Jde tedy o globální hnutí, které spojuje společná myšlenka svobodného šíření informací. Jak řekl Rick Falkvinge, Pirátské strany jsou hnutím za občanské svobody nové generace, jak byli dříve i liberálové, socialisté a zelení. Proto ohnisko zdůrazňuje i respekt pro lidská práva; má tím především na mysli respekt ze strany státu a korporací. Lidská práva Piráti vnímají hierarchicky: Nelze se tedy například ztotožnit s tezí, že ministerstvo vnitra návrhem šmírovacího zákona prosazuje práva občanů na osobní bezpečnost, což je jejich základní lidské právo. Tím by totiž bylo možné odůvodnit libovolný zásah státu a smysl lidských práv by byl zcela zmařen. Třetí věta upozorňuje na propojení s občanskými iniciativami, které bude pro dosažení cílů nezbytné.

Výčet na konci odstavce dává typické příklady omezování toku informací (viz následující odstavec ohniska). Jde jednak o přebujelé utajování ve státní správě a samosprávě, které odhalily WikiLeaks, nebo dotazy na platy veřejných činitelů apod., jednak o tzv. autorské právo, které je nástrojem kriminalizace sdílení dat po Internetu, jednak umělé monopoly jako jsou patenty, kvůli nimž vznikají patentové války mezi Microsoftem a Googlem a které spotřebovávají peníze na inovace za právní služby. Samozřejmě lze připustit malé výjimky z těchto zásad, ale musí být v souladu s tím, co je uvedeno v programu a ve skutečně nezbytném rozsahu. U vládních informací jde třeba o kód k trezoru České národní banky, u zákazu kopírování jde o soukromí, u umělých monopolů může jít o některé monopoly státu například v oblasti např. jaderné bezpečnosti. Na těchto výjimkách však musí být celospolečenský konsensus.

Odmítáme zákony o vlastnictví informací, které prohlašují myšlenky za další průmyslový výrobek. V moderní společnosti nemohou informační monopoly fungovat, a proto usilujeme o jejich odstranění. Svobodné šíření informací je základním prostředkem pokroku a obrany svobodné společnosti před mocenskými monopoly, které mohou existovat jen kvůli monopolům informačním.

Svobodné sdílení už nebude výjimkou, ale pravidlem. Hodnota sdílení, kterou maminky v dětství vtloukávají do hlavy svým dětem, a která je základním předpokladem fungování moderní společnosti, se vlivem prolobbovaných zákonů stala zločinem. Pirátství, tedy kopírování bez licence vydavatelů, je vydáváno za hrdelní zločin, který ohrožuje vývoj nových přístrojů, psaní nových knížek a točení nových filmů.

Realita ovšem usvědčuje tuto propagandu starých struktur ze lži. Podle ankety BSA schvaluje pirátství software polovina obyvatel. Inu proč by také měl mít software protekční postavení vůči knihám, hudbě a filmům, které se kopírovat můžou? Nesledujeme snad neustálé patentové války mezi největšími korporacemi? Progresivní korporace jako Google již deklarovaly zastaralost patentového systému a fakt, že zákazy kopírování ve výzkumu brzdí inovace. Korporace jako Microsoft do budoucna počítají s pádem kopírovacího monopolu a mají strategie pro jiné obchodní modely.

Vybavuje se mi diskuse se Zdeňkem Škromachem (ČSSD), který si mě s Mikulášem Ferjenčíkem pozval na konzultaci v oblasti legislativy a kopírování. Zeptal jsem se ho: „Kdyby bylo možné kopírovat předměty běžného světa jako chleba nebo auto pouhým lusknutím prsty, vy byste to jako sociálně demokratický politik zakázal?“ „U těch základních potravin asi ne…“ odpověděl Zdeněk Škromach. Banální analogie ukazuje, že kopírování a sdílení je přirozené. Státní zákazy kopírování předmětů, kde nám tu možnost dala příroda nebo technika, jsou jako strkat člověka hledícího na slunce do jeskyně, kde pozoruje jen stíny.

Poslední věta konstatuje důležitý princip, který opakuje tezi vyslovenou v prvním odstavci ohniska. Obrany svobodné společnosti západního typu není možné dosáhnout tanky nebo sledováním občanů, ale spíš rozložením monopolů, které ji hrozí ovládnout. Vzpomeňme na středověkou představu o světě: Člověk je pánem tvorstva, Země leží ve středu vesmíru a slouží člověku. Proto musela církev umístit publikace Koperníka a Galileiho 141 let na index zakázaných knih. Tisknout takové knihy, kde se mluví o rotaci země a jejím pohybu kolem Slunce, je povoleno teprve od roku 1822. Mocenský monopol byl udržován monopolem informačním.

V raném novověku to byla církev, dál cenzurní seznamy knih a názorů zřizovaly státy jako Rakousko-Uhersko nebo totalitní Československo. Dnes jsou to zájmové skupiny, které společnost manipulují, berou jí prostředky k realizaci a ještě lidem tvrdí, že si za to můžou sami a že musí šetřit. Lidé by se však neměli vzdávat svých nezadatelných práv jenom kvůli tomu, že zájmové skupiny chtějí udržet svůj globální mocenský monopol.

Nikde na světě neexistuje mocenský monopol bez monopolu informačního; stačí si vzpomenout na komunistické zprávy, nacistickou propagandu a boje o rozhlas a televizi. Teď se však rozhoduje otázka celosvětová, kdo zvítězí v boji o Internet a zda zde budou zachovány základní principy svobody projevu a síťové neutrality.

Pirátský program si klade za cíl, aby stát prosazoval sdílení informací a respekt pro lidské soukromí a další lidská práva. Stát musí technologie využívat ve prospěch moderní a otevřené společnosti. Sdílení informací vede k lepším rozhodnutím.

Pirátský program požaduje „státní prosazování“ politiky strany. Míní se tím stát včetně samosprávných celků jako formalizovaná samospráva občanů. Pirátská strana v této samosprávě jen reprezentuje a artikuluje určitou politiku, ale nijak nestojí nad občany. Státem se tedy nemíní nějaká vrchnost, ale formalizované společenství občanů samotných. Tolik k výhradě Ivana Mikoláše přednesené na zasedání republikového výboru.

Slovo „prosazoval“ je patrně nejsilnější variantou, která vyšla z konsensu na republikovém výboru. Alternativní varianta uvažovala formulaci jako pouhé odstranění státních bariér. Taková formulace by však byla bezzubá, nedolehla by na velké korporace a monopoly/oligopoly, které dnes vykonávají výsostně státní politiku (cenzura Internetu, banky).

Významná je bipolarita sdílení informací-soukromí, protože soukromí klade přirozený limit na sdílení informací. Jde tedy přesněji o svobodné sdílení zveřejněných informací. Jako krátkou odbočku: Jakmile byla informace zveřejněna (byť neoprávněně) a už ji není bez nepřiměřených zásahů do práv ostatních možné utajit, stává se veřejnou. Protiprávní narušení soukromí tedy vzniká primárním zveřejněním, nikoliv dalším šířením již veřejné informace.

Samo sebou, Pirátská strana odmítá, že by zastaralé modely nahrávacích společností byly nějaké lidské právo, jak se to lobbisté pokoušejí konstruovat. Vlády po sedmdesát let ignorovaly lidské právo na přístup ke kulturnímu bohatství, zatímco monopol vydavatelů, interpretů a autorů vnutili celému světu. Dalšími lidskými právy se má na mysli hlavně svoboda shromažďovací, svoboda vyznání, svoboda projevu apod. Rozumí se dále, že kde není zvláštní důvod upírat obyvatelům jejich práva, mají stejná práva jako občané; u svobod (zákazů státní ingerence do osobní sféry jako je zákaz trestu smrti, svoboda šířit informace, svoboda projevu) to platí bezvýhradně.

Následující věta o využití technologií ke prospěchu moderní a otevřené společnosti by se měla odrazit ve všech jednolitlivých zákonech a nařízeních. Technologie je třeba využívat účelně, což náš stát zatím nedokázal. Jde o efektivní státní správu pracující s otevřenými standardy vysoké úrovně. Stát neposkytuje lidem žádné právem uznané prostředky pro elektronickou komunikaci (elektronický podpis), ani neusnadňuje ochranu soukromí šifrováním na síti. Stát v řadě případů technologie ignoruje, nebo dokonce zavádí monopoly, které zamezují lidem přístup k technologiím a zastavují inovace. Moderní technologie umožnily obrovské zdokonalení možnosti participace občanů a kontroly nad veřejnou správou, umožnily snadný přístup ke všem dokumentům veřejné správy, stejně jako jednodušší výkon volebního práva a přímé demokracie. Tyto příležitosti musíme využít.

Technologie v budoucnosti způsobí, že na světě nebude dostatek placené práce pro všechny profese. Východiskem není „rozbíjení strojů“, ale větší realizace mimo výdělečnou činnost, v rodině, umění, vědě a dobrovolnictví. Rozvoj technologií je třeba uvítat jako posun ke svobodné společnosti.

Informační politika založená na sdílení má pozitivní důsledky pro řadu oblastí: Od vzdělávání a kultury až po ekologickou a ekonomickou státní správu, která zlepšuje prostředí pro osobní rozvoj člověka. Budoucnost naší společnosti závisí na tom, jestli dokážeme efektivně sdílet a využít informace.

Předposlední odstavec upozorňuje na hierarchickou strukturu programu. Pirátský program je koncipován jako důsledek základní teze formulované v ohnisku, která se promítá do jednotlivých komponent. Informační politika založená na sdílení je naprosto nezbytná ve vzdělávání a vědě (sdílení vědeckých poznatků), ale i v kultuře, kde usnadňuje lidem přístup ke kultuře.

Druhá věta je demonstrativním výčtem oblastí, kde lze Pirátský program aplikovat. Poslední věta pak konstatuje, že pro moderní dobu není tolik podstatné, zda budou o něco více zdaněni zaměstnanci nebo podnikatelé, ale zda se lidé naučí pracovat s informacemi efektivně. Pro efektivní práci s informacemi je nezbytné jejich sdílení, protože z jedné informace může profitovat více lidí.

My jsme první krok již učinili. V souladu se svým programem máme transparentní bankovní účet a transparentní účetnictví, sdílíme kulturní díla pod svobodnými licencemi, používáme svobodný software, máme otevřené a propojené předpisy a používáme přímou demokracii v praxi.

Poslední odstavec dává konkrétní příklady, jak realizujeme náš program již dnes. Jak jsem podrobně popsal v obecné části komentáře k ohnisku, pro Pirátský program platí zásada bezprostředního účinku, takže program by měl být v plném souladu s tím, o co se strana snaží. Členové strany by tedy neměli používat proprietární formáty, neměly by na nich běžet systémy strany, měli bychom sdílet grafiku, ukázat veřejnosti naše hospodaření a používat přímou demokracii v praxi. To také děláme, všichni hlavní představitelé jsou volení a odvolatelní a Pirátský program bude schvalovat celostátní fórum.

Nyní je na čase restartovat systém a postoupit na další úroveň.

Poslední věta přebírá terminologii operačního systému. Když se povyšuje operační systém (upgrade), musí se nejprve restartovat. Teprve potom může postoupit na vyšší úroveň. V našem případě systém postoupí na vyšší úroveň demokracie, občanských práv, transparence a dostupnosti informací.

© Piráti, 2016. Všechna práva vyhlazena. Sdílejte a nechte ostatní sdílet za stejných podmínek. Podmínky použití.