Banky, které se postarají samy o sebe

Pirátská strana dlouhodobě kritizuje ekonomický model postavený na neustálém růstu zadlužení, který je dlouhodobě neudržitelný. Ostře odmítáme záchranu bank z peněz daňových poplatníků, bankovní sektor si musí sám vytvořit dostatečný finanční polštář, aby ustál otřesy finančního trhu. Sektorovou daň pro banky vnímáme jako nejvhodnější prostředek, jak v rámci současných evropských pravidel k tomuto cíli dospět.

Proč bankovní daň?

O přesné výši nákladů na bankovní krize se můžeme dohadovat, s určitostí se ale dá říci, že jde o stovky miliard, naproti tomu v případě bankovní daně se bavíme o přínosu 10 miliardách ročně.

Kolik stojí bankovní krize?

Během předchozí krize v roce 2008 náš stát sice banky zachraňovat nemusel, přesto pokles ekonomiky způsobil sta miliardové státní deficity. Za příchod globální krize sice české banky nemůžou, ale čím zadluženější budou česká podniky, občané nebo stát, tím horší budou dopady. Levné půjčky, hypotéky a úvěry mají i svou odvrácenou tvář. A s určitostí se dá také říct, že další krize příjde.

Jsou banky po krizi v lepší kondici

Po krizi v roce 2008 vznikla řada opatření (BASEL II, BASEL III, IFRS9, CRD IV atd.), která zvyšovala nároky na kapitálovou přiměřenost, zpřísnila účetní metodiky a dohled nad finančními institucemi. Mnoho velkých bank v eurozóně ale i po 10 letech plní tato kritéria s elkými obtížemi. Českého bankovního sektor je na tom o něco lépe. Domníváme se proto, že bychom k eurozóně měli přistoupit, až bude její bankovní sektor více stabilizován. Postupné navyšování kapitálu těchto bank je rozplánováno až do roku 2025.

Evropský stabilizační mechanismus

Na falešnou jistotu, kterou současná bankovní regulace vytváří, upozorňují nejen akademici, ale i samotný trh. Ten si vynutil vytvoření Evropského stabilizačního mechanismu (dále ESM). ESM slouží k záchraně evropských bank a států v potížích, jednotlivé státy eurozóny do něj přispívají podle výše HDP a počtu obyvatel. Rozhoduje se dle stejného kritéria. Do přistoupení k Euru do něj nemusíme přispívat. V případě přijetí eura by z něj mohly být zachraňovány i české banky, avšak pouze pokud by je ESM považoval za dostatečně významné. V případě vstupu bychom ale museli zaplatit úvodní vklad ve výši 40 miliard a zaručit se vložit dalších 310 miliard. Navíc horní hranice je pouze formální, reálně je to bianko šek do neomezené výše. Protože přijetí eura je v dlouhodobném horizontu velmi pravděpodobní, navrhujeme proto již nyní založit fond, který by byl financován z nově zavedené bankovní daně. Do doby přistoupení k euru bude tento fond využitelný i v případě potíží českého bankovního sektoru. Výši daně nastavíme tak, aby v roce 2024 dosáhl výše požadovaných 40 miliard.

Dopady krizí

Bankovní sektor je u nás převážně vlastněn velkými zahraničními bankami. České banky jsou jedny z jejich nejvýdělečnějších dcer. Ročně odvádějí svým zahraničním matkám okolo 70 miliard korun, na daních českému státu odvedou cca 13-15 miliard korun. Považujeme proto za logické vybrat potřebných 40 mld. vyšším zdaněním právě jejich českých dcer. Přišlo by nám proto přiléhavé pojmenovat tento fond jako “Fond na záchranu zahraničních matek” (FZZM).

Kolik má ČR našetřeno

V případě bankrotu banky v ČR by ČNB nejprve čerpala peníze z Garančního systému finančního trhu. Ten se nyní skládá ze dvou částí - zaštiťuje Fond pojištění vkladů a Fond pro řešení krize.

Ve Fondu pojištění vkladů jsou aktuálně k dispozici finance na méně než 1% pojištěných vkladů (tj. cca 27 miliard) v českých bankách. V případě, že by finance ve fondu nepostačovaly, vyplácí pojištěné vklady vláda. Navíc pokud objem prostředků ve fondu dosáhne výše 1% z pojištěných vkladů, podle současného zákona se příspěvky bank sníží na polovinu. Posuneme tuto hranici snížení až ke 2%.

Fond pro řešení krize slouží k financování bank, které se dostanou do potíží, ale jsou ještě životaschopné. Fond byl založen loňského roku s plánem dosáhnout financí ve výši 1% pojištěných vkladů v roce 2024. Existence fondu je v EU povinná i pro země bez eura. S přistoupením k eurozóně se tento fond automaticky převede do evropského Jednotného fondu pro řešení krizí. Proto je třeba pro účely ESM zřídit další fond.

Fond je v okolních státech financován právě z bankovní daně. Bývalý premiér Fisher sice pro ČR vyjednal výjimku ze zavádění bankovní daně, fond samotný však zřídit musíme. Klasická švejkovina - sektorovou bankovní daň banky platit nemusí, jenom příspěvky do fondu :-). Novou bankovní daň proto navrhneme podobně jako v ostatních evropských zemích, kde je založena na velikosti a rizikovosti finančních aktiv banky.

 Další opatření

Zavést bankovní daň však nestačí. Je třeba omezit morální hazard akcionářů a dát jim jistotu, že v případě potíží o své akcie přijdou. V tomto bodě je třeba EU pochválit, neboť udělala významný krok správným směrem, když zavedla směrnici, která významně omezuje pravomoci státu finančně pomáhat bankrotující bance. Jde o zavedení tzv. bail-inu namísto bail-outu, který se často používal během předchozí krize. Rozdíl je zásadní. V případě bail-inu nedochází k pomoci ze strany státu, ale současní akcionáři jsou zbaveni svých práv, a z velkých nepojištěných věřitelů se stávají vlastníci banky.

Mohlo by se zdát, že je vyhráno, ale není. Pomoc je za jistých okolností možné poskytnout, což se stalo krátce po zavedení bail-inu v případě obtíží nejstarší a největší italské banky Monti di Pasco. Je velká neznámá, jak by reagovala německá vláda, kdyby se spekulace o možném bankrotu Deutsche bank staly realitou. Angela Merklová státní pomoc nevyloučila. Podobně pravidla o rozpočtové kázni byla také vyžadována pouze do doby, než se do obtíží dostalo Německo. Současná legislativa tyto postupy umožňuje, nikoliv vynucuje. Je třeba je explicitně zakotvit do zákonů, aby politici v rozhodujících situacích odolali lobbistům.

Dále je třeba odmítnout současnou praxi, kdy se krach menší banky řeší prodejem velkým finančních kolosům, často jen o něco málo lépe kapitálově vybaveným. V důsledku toho velké banky, které byly příliš velké na to aby padly, během krize ještě narostly. Proto je třeba před prodejem krachují banky jiné velké bance preferovat obnovení její samostatné funkce s novými akcionáři, případně ji ještě dále rozdělit. Dále je třeba prosazovat oddělení investičních a obchodních bank.

FAQ

V minulé krizi ale stát banky zachraňovat nemusel, nestačí současný stav?

Banky sice vyšly z předchozí krize dobře, ale především díky tomu, že finanční inovace ze západu v podobě různých složitých derivátů, sekuritizací hypoték apod.se u nás ještě nestihly plně rozvinout. Češi jsou navíc od té doby mnohem zadlužeňější. Navíc úrokové sazby jsou a pravděpodobně ještě dlouho budou blízko nule - ČNB tak už nemá k dispozici klasický nástroj první pomoci.

Neměly by se krachující banky nechat úplně padnout?

I když ČR nemusela během krize pomáhat svým bankám, snížení příjmů státního rozpočtu vedlo ke zvýšení státního zadlužení o 13% HDP. V případě opravdového pádu velké banky by toto číslo bylo ještě hrozivější. Proto v případě pádu příliš velkých bank (too big to fail) nebo systémových krizí je nutné pomoc bankovnímu sektoru poskytnout, neboť opak by měl na státní rozpočet ještě horší dopady. Veškeré operace v případě potíží banky však musí provádět ČNB, a musí být podmíněné ztrátami akcionářů. ČNB má nástroje, jak případné negativní dopady (prudký pokles ekonomiky, inflace) správně vybalancovat. Její zadlužení je čistě virtuální číslo, které není na rozdíl od státního dluhu nutné splácet soukromým investorům. Americký FED navíc ukázal, že na takovéto pomoci bankám lze i vydělat. Snaha oddělit propojenost solventnosti bank a států je silná i na evropské úrovni.


Proč teď?

Jak již bylo řečeno výše, český bankovní sektor je na tom v porovnání s eurozónou dobře. Počty nesplácených hypoték jsou na minimální úrovni, ceny bytů letí do závratných výšin. Právě proto je dobrá doba diskutovat o tom, co bude, až tomu tak nebude. Dosud totiž platí, že v případě potíží velkých bank státy vydávají narychlo a na míru šité zákony a vlády podléhají vlivu různých lobbistických skupin. To je špatně. V těchto krizových situacích se nemá s akcionáři vyjednávat, ale postupovat rychle, efektivně a podle platného práva. Je třeba postupy explicitně zakotvit do zákonů.


Neměly by se omezi odměny bankéřů?

Rozložení těchto odměn a limitace její variabilní složky je již EU regulována dostatečně, za to její třeba také pochválit. Stále je však velmi těžké někoho obvinit v případě úmyslného zkreslování finančních údajů. Je nehorázné, že zatímco běžný drobný podnikatel po obchodním neúspěchu skončí v dluhové pasti mnohdy do konce pracovního života, žádný z vysokých bankovních manažerů nebyl a nejspíše ani nebude za finanční krizi potrestán. Naopak dále pobírají vysoké odměny v jiných finančních institucích. V případě, že banka nečekaně padne, měla by být jejím manažerům zakázána další práce ve finančním sektoru nebo na jiných vysokých postech.

Další opatření

Zdroj obrázku: ihned.cz
Navrhni úpravu