Konkrétně jde o špionážní softwary, systémy pro sledování internetové komunikace, softwary pro monitorování komunikace a digitálně forenzní a vyšetřovací nástroje. „Jde o technologie dvojího užití. Tedy technologie navržené k civilnímu použití, které se ale dají vojensky zneužít k útlaku občanů. Právě to má znemožnovat nařízení platné od roku 2021, na kterém jsem pracovala jako zpravodajka. Země musí velmi přísně posuzovat komu tyto technologie půjdou a zda nehrozí jejich zneužití,” vysvětluje Gregorová.
Organizace Human Rights Watch získala informace od českého ministerstva průmyslu a obchodu na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
„Problém je v tom, že Evropská komise nezveřejňuje o těchto vývozech dostatek údajů. Proto jsme oslovili vlády napříč Evropou, ale spolupracovaly pouze některé z nich, včetně České republiky. Český případ je obzvláště pozoruhodný, protože se týká značného počtu vývozních licencí. Mnohé z těchto licencí se vztahují na země s dobře zdokumentovanou historií zneužívání sledovacích technologií,“ říká Zach Campbell, vedoucí výzkumník pro oblast sledovacích technologií v organizaci Human Rights Watch.
Podle něj byly podobné technologie v mnoha z těchto cílových zemí v minulosti používány ke sledování a pronásledování novinářů, obránců lidských práv a politických oponentů. V Pákistánu, Egyptě a dalších zemích lidskoprávní organizace opakovaně upozorňovaly na zneužívání digitálního dohledu vůči novinářům a kritikům vlády.
„To považuji za zásadní problém. Veřejnost má právo vědět, zda byly licence uděleny po důkladném posouzení rizik a zda české úřady skutečně prověřily, že tyto technologie nebudou použity proti novinářům, opozici nebo občanské společnosti. Proto jsem se obrátila na ministerstvo průmyslu a obchodu s žádostí o podrobnější informace. Jejich odpověď mě ale rozhodně nepřesvědčila a obrátím se tedy skrz náš poslanecký klub přímo na ministra Havlíčka,“ uzavírá Gregorová.