Krizové linky fungují jako okamžitá bezplatná pomoc pro děti, rodiny, seniory i lidi v hluboké psychické tísni. Jak ovšem na setkání zaznělo od řady odborníků a ředitelů těchto organizací, systém financování je v hluboké krizové slepé uličce.
Státní dotace přicházejí se zásadním zpožděním – rozhodnutí přichází až v březnu a peníze dorazí v květnu či červnu. Ředitelé organizací jsou tak nuceni brát si kvůli překlenutí provozu osobní úvěry a ručit vlastním majetkem, aby vůbec mohli zaplatit zaměstnance. „Stát s naší pomocí počítá každý den, ale odpovědnost za překlenutí měsíců bez dotace nechává na nás. Mzdy ani účty přitom nepočkají a člověku v krizi nemůžeme říct, ať zavolá, až dorazí peníze. Takový systém je dlouhodobě neudržitelný,“ uvedla ředitelka Linky bezpečí Soňa Petrášková.
Lidé v první linii berou méně než v pekárně
Dalším obrovským problémem je extrémní podhodnocení pracovníků. Vysokoškolsky vzdělaný sociální pracovník v 11. platové třídě dosáhne po 23 letech praxe na tarifní plat kolem 48–49 tisíc korun měsíčně, což výrazně zaostává za průměrem vysokoškoláků i za nástupními mzdami v komerčním sektoru. „Proč by šel někdo s vysokou školou pracovat do sociálních služeb, když si v pekárně vydělá po pěti letech téměř totéž co sociální pracovník po třiadvaceti letech praxe?“ upozornila Jarmila Kubáňková, ředitelka organizace Cesta z krize, a poukázala tak na obrovskou nekonkurenceschopnost celého odvětví.
Krizové linky přitom představují klíčovou preventivní síť, která prokazatelně šetří veřejné finance. Více než polovina hovorů končí úspěšnou stabilizací klienta přímo na lince, čímž se odlehčuje přetíženému zdravotnickému systému, psychiatrii a složkám IZS. „Krizové linky jsou oporou při nedostupnosti jiné péče, šetří systém a fungují jako záchranná síť při mimořádných událostech – například po střelbě na Filozofické fakultě UK se na krizové linky obrátilo 750 lidí,“ připomněla Klára Gramppová Janečková, ředitelka Linky seniorů Elpida.
Piráti chtějí systémovou změnu
Hostitelka kulatého stolu, poslankyně Barbora Pipášová, upozornila, že krizové linky narážejí na nejisté vícezdrojové financování, ačkoliv stát jejich kapacity a odbornost nutně potřebuje. „Zástupci krizových linek nemohou jít stávkovat a vzít si volající lidi jako rukojmí. Spoléhat na jejich lidskost a zároveň jim házet pod nohy administrativní klacky je nepřijatelné,“ dodala poslankyně.
Piráti proto v této oblasti prosazují konkrétní kroky:
- Zavedení víceletého a předvídatelného financování, které organizacím zajistí jistotu základního provozu a odstraní nutnost brát si komerční úvěry.
- Legislativní zakotvení profese krizového interventa v zákonech a stabilizaci mzdových podmínek.
- Silnější meziresortní propojení mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem zdravotnictví a školstvím.t.
Zahraniční příklady přitom ukazují, že stabilní víceleté financování či fungování formou veřejnoprávních fondů s možností převodu rezerv je v Evropě běžným standardem. „Krizové linky v těchto zemích netrpí stresem z lednových výpadků peněz a Česká republika by se tímto směrem měla jednoznačně vydat,“ zdůraznila Kateřina Bohatá z organizace Elpida s tím, že se o tuto ověřenou praxi musíme opřít i u nás.