„Na krizovou linku odkazuje stát při každé tragédii. Je to číslo, které se objeví ve zprávách, na plakátech i na webu ministerstva. Přitom lidé, kteří ho zvedají, nevědí, jestli budou mít za půl roku z čeho zaplatit provoz. To považuji za obrovskou chybu systému. Rozpočet na příští rok je první krok, aby linky přežily. Potřebujeme ale, aby stát jasně řekl, které krizové služby jsou základem systému pomoci, a financoval je dlouhodobě, ne rok od roku,“ říká terapeutka a pirátská poslankyně Barbora Pipášová.
Celostátní krizové linky dlouhodobě čelí vysoké poptávce a zároveň nejistému financování, které jim neumožňuje stabilně plánovat kapacity a provoz. Lidé se tak v krizové situaci mohou opakovaně setkávat s tím, že se na linku kvůli její kapacitě nedovolají. „Pracovala jsem s dětmi a dospělými v krizi většinu profesního života. Vím, že člověk, který sebere odvahu zavolat, to často zkusí jednou. Když se nedovolá, podruhé už nemusí. Je opravdu problematické, pokud stát na tohle číslo lidi posílá a pak jim neručí za to, že ho někdo zvedne,“ dodává Pipášová.
Pozměňovací návrh k rozpočtu na rok 2027, který Pipášová předloží, má vytvořit účelově vázanou položku pro telefonickou krizovou pomoc s celostátní působností v řádu nízkých desítek milionů korun ročně. Návrh bude rozpočtově neutrální a peníze budou vyčleněny mimo balík určený na sociální služby, takže žádná jiná služba o prostředky nepřijde. „Vláda si do vlastního akčního plánu napsala, že chce síť krizové pomoci. Krizové linky jsou její nejlevnější a už fungující vrstva. Nechat je mezitím zkolabovat by znamenalo bourat základ, na kterém chce vláda stavět. Proto můj návrh není proti vládě, ale nabídka, jak splnit její vlastní opatření. Budu o něm jednat se všemi politickými stranami,“ uzavírá Pipášová.