Nabídka filmů a seriálů se liší napříč členskými zeměmi Evropské unie. Zatímco třeba v Německu mají občané přístup ke 43,1 % ze všech filmových titulů, které jsou v Unii dostupné, v Česku to je 16,3 % a například v Řecku pouhých 1,3 %.
„Při cestování do sousedních zemí jsme zvyklí na to, že fyzické hranice prakticky neexistují. Jsme hrdí na náš jednotný trh. Když ale dojde na prostředí Internetu, naprosto proti vší logice se ještě stále obsah odvíjí od toho, ve které zemi zrovna jsme,” říká Kolaja.
Poukazuje přitom na to, že stále více lidí stojí o možnost sledovat audiovizuální obsah bez ohledu na geografickou lokaci. Třeba ve skupině mladých lidí mezi 15 a 25 lety věku se k obsahu, který v jejich zemi není kvůli geo-blockingu dostupný, snažil dostat každý čtvrtý. Logickým důsledkem je rozvoj služeb typu VPN, které umožňují přistupovat na Internet, z jiné země, než se uživatel fyzicky nachází.
„Z hlediska pohodlí spotřebitelů jde o tragikomickou zaostalost. Když dnes jedete na dovolenou do Chorvatska, nemůžete si na iVysílání České televize pustit nový díl seriálu, který sledujete. Pak je tam i kulturní aspekt: geo-blockingem bereme Evropanům možnost poznávat kulturu svých sousedů,” popisuje.
Kolaja proto ve Výboru pro kulturu a vzdělávání Evropského parlamentu vyzval Evropskou komisi ke změně. „Diskriminace při nakupování podle národnosti nebo bydliště je v Evropské unii zakázaná už od roku 2018. Existuje ale výjimka pro audiovizuální obsah. To je podle mě zcela špatně,” vysvětluje.