„Pro spotřebitele je dnes mnohdy jednodušší rozbité zboží vyhodit, než ho nechat opravit. A to i v případě, že jde jen o drobnou závadu. Výsledkem je jednak zbytečné utrácení, jednak tuny odpadu, které zatěžují životní prostředí. Podle odhadů dnes Evropané přichází kvůli zbytečnému vyhazování zboží až o 12 miliard euro ročně, vyprodukují při tom 35 milionů tun odpadu. Obojímu přitom lze poměrně snadno předejít,” popisuje europoslanec a kvestor Evropského parlamentu Marcel Kolaja, který působí ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).
Legislativa zavádí pravidla, která mají v průběhu záruční lhůty motivovat k většímu množství oprav namísto výměny zboží, po záruční lhůtě pak mají usnadnit přístup k opravám.
„Právo na opravu, které jsme dnes v Evropském parlamentu schválili, se týká třeba spotřebičů, jako jsou pračky a ledničky, ale také televizí, mobilů nebo jízdních kol. Přináší pro evropské spotřebitele mimo jiné snadnější opravy výrobků, které se jim porouchají po vypršení záruční lhůty. Výrobci totiž budou muset poskytovat náhradní díly i nezávislým opravářům. A nebudou už smět odmítnout zboží opravit jen proto, že předtím prošlo neautorizovaným servisem,” dodává Kolaja.
Právo na opravu je důležitým aspektem přechodu na takzvané oběhové hospodářství, které má zajistit efektivnější využívání zdrojů. Legislativa zavádí povinnosti i pro členské státy. Ty budou muset zajistit, aby v každém z nich vznikla online platforma, která spotřebitelům umožní snadno vyhledat opraváře v jejich okolí. „Právo na opravu také přináší lepší dostupnost oprav. Takže už se nestane, že si lidé budou muset vybrat mezi vyhozením zboží a cestováním do vzdálené autorizované opravny v republice,” vysvětluje Kolaja.
Evropský parlament volá po vzniku práva na opravu po dobu více než deseti let. Legislativa nyní vstoupí do vyjednávání s národními vládami.