Sněmovna dnes, 12. září, definitivně rozhodne o tom, zda dojde k ratifikaci smlouvy CETA Českou republikou. Poslanci tak mají poslední příležitost odmítnout těchto zhruba 500 stránek textu (2 300 včetně všech příloh), který hrozí dalším zahlcením českého právního řádu, a to ve prospěch velkých nadnárodních korporací. CETA je logickým důsledkem netransparentního vyjednávání, kde chybělo jasné zadání s veřejnou podporou a k pracovním verzím byl dokonce omezen i přístup samotným voleným zástupcům. Přínos CETA pro menší výrobce, zaměstnanost i ekonomický růst je dle studií mizivý, či dokonce záporný. Piráti žádají současné sněmovní strany, aby dohodu odmítly.
Snahy o slaďování norem, které usnadní obchod firmám i život spotřebitelům, Piráti vítají. Problémem podobných smluv ale je, že jsou příliš rozsáhlé. To přímo vytváří příležitost k nekalostem ukrytým mezi řádky a umožňuje to, za současného poukazování na přínosy smlouvy a dobré vztahy, prosadit opatření nevýhodná pro obyvatele obou smluvních stran. Prosazujeme, aby mezinárodní smlouvy byly stručné, srozumitelné a týkaly se jednoho jasně vymezeného oboru.
Piráti dlouhodobě podporují volný obchod a zároveň se zasazují se o férové podmínky pro všechny a dlouhodobou udržitelnost. To CETA v žádném případě nesplňuje. Naopak už zvláštními ohledy k monopolům v kapitole 18 prohlubují nerovnováhu ve prospěch stávajících monopolů a velkých hráčů na trhu. V oblasti autorských práv (kapitola 20) nesmylně smlouva vnucuje Kanadě prodloužení kopírovacího monopolu na 70 let a další pravidla, čímž de facto obnovuje dávno odmítnutou smlouvu ACTA. Smlouva kupodivu naopak nezajišťuje kvalitní ochranu geografických značek (např. Budějovického Budvaru) nebo osobních dat. Jestliže se vláda nějaké země z EU rozhodne zavést přísnější zákon na ochranu dat, který je v rozporu s textem CETA, může kanadská vláda (nebo některá kanadská firma) toto rozhodnutí soudně napadnout.
Odpor občanů se týká více oblastí. Piráti se kromě digitální agendy zaměřují například na nedemokratický mechanismus ISDS/ICS: smlouva vytváří zvláštní arbitrážní soudy, prostřednictvím kterých budou moci investoři obcházet soudní systémy zúčastněných států. Tento typ ustanovení může mít jistý smysl ve vztahu k zemím se špatnou schopností vymáhání práva a některé oblasti byly z arbitráží vyjmuty, ale naprosto postrádá smysl mezi Kanadou a státy EU. Jednání arbitráže budou tajná, když bude jednání předmětem obchodního tajemství, což nejspíš bude znamenat kdykoli bude žalující stranou podnik. Smlouva se navíc dostatečně nezabývá standardy ochrany životního prostředí nebo spotřebitelů ve smyslu nezávadnosti – soustředí se na ochranu standardů výrobků a ochranou označení původu. Kanada sama – EU nikoli – si vyjednala výjimku z mechanismu arbitráží na některá svá rozhodnutí, konkrétně vztahující se k zákonu Investment Canada Act. Nakonec smlouva vytváří také nerovnost, protože možnost využít arbitráž mají jen korporace (investoři) nebo smluvní strany (EU a Kanada), ale nikoliv občané signatářských států.
„Tato smlouva je od začátku nesmyslná improvizace. Snažíme se uměle spojit dva vzájemně hodně odlišné právní řády a tím je oba podkopáváme. Měli bychom Kanadě nabídnout standartní zapojení do Evropského hospodářského prostoru, podobně jako je tomu například u Norska a Islandu díky hospodářskému sdružení EFTA,“ říká k schválení smlouvy Mikuláš Peksa, garant programového bodu Mezinárodní vztahy.