Praha, 22. ledna 2020 – Plénum Poslanecké sněmovny dnes projednává vládní návrh ústavního zákona na zafixování senátních obvodů. Reakce na časté přesuny obcí mezi jednotlivými okrsky ovšem přináší víc škody než užitku. Je zcela evidentní, že situace, kdy docházelo v návaznosti na kolísání počtu obyvatel k častému překreslování senátních obvodů, přinášela mnoho problémů. Obyvatelé některých obcí, zejména kolem metropole či v periferních regionech, měnili svou volební příslušnost hned několikrát. K volbám do horní komory chodili v nepravidelných intervalech a samotným senátorům se jimi zastupované oblasti měnily takřka pod rukama. Stížnosti nespokojených zákonodárců vláda v loňském roce nakonec vyslyšela a úpravy obvodů ze zákona vypustila.
Změnou zákona došlo k faktickému zakonzervování senátních obvodů. Toto opatření sice vyřešilo problém s nutností překreslovat hranice, vytvořilo ovšem problém zcela nový. Vzhledem k dynamickému růstu počtu obyvatel kolem velkých měst či naopak vylidňování pohraničí dochází k nerovnoměrnému demografickému vývoji v jednotlivých částech země, a tím pádem i v senátních okrscích. Zatímco někde obyvatel – potažmo voličů – dramaticky přibývá, jinde naopak postupně ubývají. To znamená, že rigidní vymezení obvodů spolu s těmito trendy v dlouhodobém horizontu povede ke stále se zvětšující nerovnosti hlasu voličů.
Pro ilustraci: v senátním obvodu Benešov ve Středních Čechách přibylo v poslední dekádě na 25 tisíc obyvatel a dnes v něm žije přes 155 tisíc lidí. Oproti tomu v severomoravském obvodu Bruntál počet obyvatel ve stejném období klesl o 5 tisíc na 108 tisíc. V horní komoře parlamentu tak vedle sebe již dnes sedí senátoři zastupující výrazně rozdílný počet obyvatel a tato situace se bude nadále zhoršovat. Nápad vlády tento stav zabetonovat prostřednictvím ústavního zákona ještě ztíží jakékoliv pokusy o nápravu.
Zatímco v minulosti se obvody měnily před každými volbami, vychýlil-li se počet obyvatel o více než 15 procent nahoru či dolů oproti republikovému průměru, nyní mají být tyto změny ve jménu stability úplně ignorovány. Jeden extrém tak má být nahrazen jiným. Ústavní posvěcení nerovnosti hlasu voličů je navíc v přímém rozporu například s Listinou základních práv a tento rozpor již v minulosti potvrdil i Ústavní soud.
Existuje přitom daleko elegantnější řešení: bohatě by stačilo počty obyvatel sledovat ve dvanáctiletých cyklech. K revizím by tak docházelo až po dvou skončených volebních obdobích, systém by se stabilizoval, rovná práva všech voličů by zůstala zachována – a jako bonus bychom ústavu ušetřili před zaplevelením v podobě nekonečných seznamů obcí v jednaosmdesáti senátních obvodech.