Komentář Lukáše Černohorského: Nádraží Vyšehrad se začala propadat střecha, majitel odmítá cokoliv řešit. Jedinou záchranou je oprava na náklady Prahy a odkup či vyvlastnění ze strany Ministerstva kultury

19. 10. 2020
Komentář Lukáše Černohorského: Nádraží Vyšehrad se začala propadat střecha, majitel odmítá cokoliv řešit. Jedinou záchranou je oprava na náklady Prahy a odkup či  vyvlastnění ze strany Ministerstva kultury
Komentář Lukáše Černohorského: Nádraží Vyšehrad se začala propadat střecha, majitel odmítá cokoliv řešit. Jedinou záchranou je oprava na náklady Prahy a odkup či  vyvlastnění ze strany Ministerstva kultury

Praha, 19. října 2020 – Kulturní památka nádraží Vyšehrad je v alarmujícím stavu a doslova se ztrácí před očima. Z budovy totiž zmizela část střešní krytiny a to přímo nad nosnou konstrukcí střechy. Poničení spolu s deštivým počasím zapříčinilo postupné propadání střechy budovy, která je každým dnem blíže ke kompletní demolici. Vlastník budovy se o památku dlouhodobě nestará, ač mu to ukládá památkový zákon. Nevidím tedy jinou cestu, než aby vedení hlavního města Prahy bezodkladně přistoupilo k opravě na vlastní náklady a zahájilo proces vyvlastnění.

O tom, že do této jedinečné budovy protéká střechou, mě informoval pirátský zastupitel Prahy 2 Jaroslav Němec, který díry ve střeše pečlivě zdokumentoval a okamžitě urgoval i odbor památkové péče. Nyní je uvnitř budovy spousta vody a kromě podmáčení nosných trámů ve střeše dochází i k podmáčení stavby zespodu a narušení celkové statiky. Město Praha nyní podniká kroky, aby zabránilo zhroucení celé budovy, provede dle zákona o státní památkové péči udržovací a neodkladné zabezpečovací práce na náklady vlastníka, které mohou být vymáhány zpětně i exekučně.

Je důležité si uvědomit, že soukromé vlastnictví s sebou také nese povinnosti starat se o majetek dle příslušných regulí. Tyto povinnosti jsou přímo stanoveny v zákoně o památkové péči. Tím, že je něco prohlášeno za památku, stát říká, že si cení památkové hodnoty, a ta potřebuje speciální péči s tím spojenou. Pokud si někdo koupí nemovitost a ví, že se jedná o kulturní památku, tak má povinnost se o ni taky náležitě starat. Nic z toho se v případě nádraží Vyšehrad dlouhodobě neděje.

Osobně si velmi cením práva na osobní vlastnictví, to však i zavazuje. V tomto případě jde o řízenou devastaci našeho kulturního dědictví za účelem maximalizace zisku vlastníka. Jak jinak si vysvětlit jeho počínání, kdy nereaguje na výzvy a odmítá jakékoliv sanační či udržovací práce, a to i přes opakované výzvy odboru památkové péče? Jak jinak si vysvětlit, že vlastník požaduje neadekvátní cenu za odkoupení budovy 117 milionů korun, ačkoliv její reálná tržní hodnota podle posudku je téměř poloviční? A jakákoli další jednání o možnostech odkupu či směně této nemovitosti skončila bohužel na mrtvém bodě?

Vlastníkovi kulturní památky byly opakovaně odborem památkové péče uloženy pokuty v souladu s právním řádem za porušování povinností, které mu v souvislosti s vlastnictvím ukládá zákon o státní památkové péči. Rozhodnutí byla předmětem odvolacího řízení a byla potvrzena Ministerstvem kultury. Vlastník podal správní žalobu a věc tedy nyní řeší soud. Spor se může táhnout ještě léta, ale já se obávám, že to je právě plánem na řízenou destrukci. Léta totiž může trvat i proces vyvlastnění. To již navrhla Praze jako řešení mise WHC UNESCO v druhé polovině roku 2019: „Stát by prostřednictvím Magistrátu hlavního města Prahy měl využít své pravomoci k vyvlastnění bývalého nádraží Vyšehrad a předat jej jinému investorovi, který bude ochoten a schopen jej opravit a znovu zprovoznit.“ Cílem je zastavil destruktivní chátrání budovy a nalezení využití této kulturní památky v Pražské památkové rezervaci UNESCO.

Dění okolo nádraží Vyšehrad mi připomíná postupy při devastaci Ostravica-Textilia. Z historických budov úplně „nenápadně“ zmizela všechna okna a „úplně náhodou“ se to stalo těsně před zimou. Památkově chráněné budovy mají totiž jeden velký problém: často stojí na lukrativních pozemcích v centrech měst, a tak se bohužel někdy stane, že se „náhodou“ zřítí, protože k základům zcela „náhodně“ natekla voda. Proto je potřeba bezodkladné řešení ze strany Prahy, ať již státní správy v přenesené působnosti nebo samosprávy města a městské části. Již nelze na nic čekat, pokud nechceme dopustit druhý Těšnov.

Sdílení je aktem lásky
Kam dále?
Navrhni úpravu